Kočka domácí
|
Kočka domácí v dobré náladě
|
| Stupeň ohrožení
|
|
běžný
|
| Vědecká klasifikace
|
|
|
| Oddělení
|
|
|
Kočka domácí je velice oblíbený druh domácího mazlíčka. Mezi její příbuzné patří také Kočka sloní, Kočkodlak a Václav Kočka.
„Kočky jsou inteligentnější, než psi. Znáte nějakou policejní kočku?“
- Tomáš Jedno
„Hloupé kočky jsou cvičeny hloupými lidmi, hloupí lidé jsou cvičeni chytrými lidmi, chytří lidé jsou cvičeni chytrými kočkami.“
- chytrý pes
Tento článek na téma "Hlavní strana"
pojednává o opačném tématu než článek Pes.
Popis
Kočka domácí má nejrůznější zbarvení. Převládá však černá, bíla, černobílá, červená, všebarevná, zelená.
Tato kočka má velice dobrý jak sluch, tak hmat, ale i zrak a čich. Většina poddruhů má ocas, dlouhé uši, a široký úsměv, jak však zjistily nejnovější průzkumy, tak existují i kočky bez uší a ocasu.
Vyšlo však najevo, že tento miloučký mazlíček vyjídá ledničky, vylovuje rybníky (proto nedostatek vánočních kaprů), a zanechává za sebou hromady chlupů. Je zřejmé, že nejlepším přítelem člověka zůstává žena a pes. Kočka je jen na ozdobu.
Užitečnost koček spočívá v jejich oblibě geopatogenních zón, které obsadí a tím chrání ostatní živočichy a mrtvočichy.
Rasismus
Většina běžně chovaných domácích koček jsou nečistokrevní domácí mazlíčci. Jejich převaha vůči čistokrevným jedincům je 4:1 a to i v zemích, kde je poměrně velký počet čistokrevných koček. Povaha kočky spíše závisí na zkušenosti z mládí než na vrozených vlastnostech, a proto ti, kteří nepotřebují speciální vzhled kočky, si raději pořídí nečistokrevného jedince. Někdy jsou nečistokrevné kočky vzhledově a barevně zajímavější než kočky šlechtěné.[1]
Rozmnožování a hygiena
Koťátka v útlém věku čtyř týdnů slzí u TV seriálu - Ordinace v růžové zahradě
Krásně vyvinutý exemplář samice pandemické
kočky jebatelné (Felis coitabilis).
Vývojové stádium kočky začíná u kotěte. Březí samice kočky domácí potají v ústraní vrhne několik koťat (vrhají je proti stěně a přesto přežije z jednoho vrhu i 9 koťat velikých až 15 centimetrů), která jsou zpočátku slepá. Sotva však prozřou tak se pokusí okamžitě zničit svět, pokud se jim to nepodaří tak začnou sledovat s paničkou stupidní televizní seriály. Tento zlozvyk si zachovají až do důchodového věku, který u koček nastává po desátém roce života.
Kočky jsou už od mala vychovávány ke slušnému chování. A proto se (i když nerady) myjí několikrát týdně. Některé se však raději koupou. A nepoužívají sprosté výrazy (jako například hajzlíku, debilko, kreténisko) a nejvíc trpí tím, že v žádném případě nesmí urážet starší jedince.
Kočky domácí mají říji celý rok. Nejaktivnější však v létě, kdy roztoužené samičky aktivně lákají samečky. Přilákaný kocour se však nechává přemlouvat a posléze se nedobrovolně stává účastníkem frašky, ve které kočka nejprve dělá fóry a nechce a nechce se nechat pomilovat. Teprve když jí kocour "jako" kousne do krku, divadlo přestane. Tento rituál kočičího milování bohužel přejímají i paničky koček, ke smůle páníčků však jen první part, kdy dělají fóry a není způsob, jak je z tohoto režimu "vypnout". Ke kopulaci dojde málokdy (ale probíhá výzkum s kousáním do krku či jiných částí těla).
Ačkoli by mladá samice kočky domácí měla pohlavně dospět až zhruba okolo tři čtvrtě roku života, jsou známy případy, kdy samička zabřezla už v půl roce. V takovém případě se musí sejít disciplinární komise uličního výboru, která kočku předčasně zplnoletní. V opačném případě musí kočka předstoupit před interrupční komisi a zdůvodnit ukončení neplánovaného rodičovství.
Je známo, že kočky často a rády loví ptáky. Obecně rozšířeným mýtem je, že ptáky konsumují. Skutečností je, že u koček je poměrně rozšířená zoofilie a s ptáky rády obcují. Výsledky takového spojení dokumentují fotografie:
Smysl života koček
Ač se zdá, že kočky nemají žádný smysl života, opak je pravdou (mají všechen nesmysl smrti). A touží po naprosté zkáze země, vesmíru a vůbec.
Kočky lidožrouti
Útok lidožravé kočky na bezbranné a mírumilovné dítě
Tak jako například u tygrů, vyskytnou se i u koček domácích jednou za uherský rok excesy. Kočka, která jednou ochutná lidské maso, nechce už nic jiného.
Kočka loví ze zálohy, využívajíc momentu překvapení. Oběti bleskově překousne krční tepny a nechá ji vykrvácet. Tělo pak odtáhne do úkrytu, kde jej v klidu požírá.
Dospělí lidští jedinci však nemusí mít žádné obavy. Vzhledem ke své velikosti kočky útočí jen na rozmachané malé děti, Mikulky, či Zvoníčky. I když kolují nepotvrzené legendy, kdy je lidožravým kočkám přisuzováno zmizení pohřešovaných osob menšího vzrůstu, zde často Vietnamské národnosti.
Škody jež působí lidožravé kočky jsou však zanedbatelné. Za rok 2006 celosvětový počet obětí nepřesáhl číslo 666. Daleko svízelnější situace však nastane, potkáte-li Mňaučilku vražednou.
Mňaučilka vražedná
je nejstrašlivějším tvorem Střední Evropy. Není známo, že by kdy kdo přežil střet s mňaučilkou, a proto veškerý výzkum závisí na občasných nálezech kadavérů. Výzkumem se zabývá Leningradská Všesovětská Univerzita v Petrohradě, u nás pak Ústav válečné biologie (Departement of Defence Biology) v Brně. Areál výskytu mňaučilky vražedné u nás zasahuje na jihovýchodě do Bílých Karpat, na západě do Českomoravské vysočiny, na severu je nejzazším místem nálezu zohavené mrtvoly nesoucí zjevné stopy kočičích drápků Olomouc.
více se dovíte ZDE 
